Jak jsem se mýlil v osobním rozvoji

Proč se nudím?

Čeká tě něco, do čeho se ti nechce? To obvykle bývá důvod, proč se lidi nudí. Odkládají, místo aby se do toho pustili. Takže je něco, co bys teď měl udělat?

Nevím. Měl bych toho udělat spoustu, ale nic konkrétního, co bych teď měl dělat, není.

Tak se bav! Nebude to lepší než se nudit?

Asi jo. Ale vnitřně cítím, že se nemůžu bavit, když mě čekají věci, o kterých nevím, jak dopadnou.

Vím, máš tenhle týden dvě zkoušky, plus by sis jednu rád odložil na příští rok. A co s tím teda teď můžeš udělat?

Mohl bych se asi učit, ale zdá se mi to předčasné. Když se ale půjdu bavit, třeba si číst, bojím se, že něco nestihnu.

Zamysli se tedy, co potřebuješ dneska stihnout a jaký bys chtěl, aby vypadal tvůj dnešní den.

Chtěl bych vyřídit emaily, a pak si jít číst, k čemuž bych si pustil nějakou pěknou hudbu. Poté k večeru, asi tak v šest hodin, bych chtěl napsat na blog, že některé věci beru jinak než dříve a že tolik nepíšu, protože mi věci, o kterých jsem se dříve rozhodl psát, již nedávají takový smysl. Posunul jsem se na více duchovní úroveň. Návody jako “10 tipů na tohle a tamto” mi přijdou povrchní. I když jako titulek poslouží dobře, nezáleží na nich. Nezáleží na ničem a přesto na tom záleží. Na tomhle světě nemůžeme prohrát. Měli bychom se stále zdokonalovat, to nepochybně. Problém je, že většina knih o efektivitě, produktivitě a osobním rozvoji postrádá nějaký hlubší smysl, bez kterého je přitom člověk nemůže pochopit. Příliš se poutají na lepší budoucnost a dávají nám zapomenout na přítomnost, ve které žijem a vždycky žít budem. Pouhým činem v přítomnosti, právě teď, můžeme změnit budoucí přítomnost. Paradoxem je, že pokud se to naučíme, již to nebudeme potřebovat.

…tak tohle ze mě udělalo studium filosofie. Neřekl bych, kolik pravdy lze ve filosofii nalézt. Zdaleka nerozumím filosofickým problémům, ale už dnes mezi nimi vidím základní pravdy, které se prolínají všemi filosofickými a teologickými školami od začátku věků, a které člověk přesto, nebo možná právě proto, není schopen přijmout za své. Přitom, jak věřím, právě přijetí těchto pravd učiní člověka spokojeným a ukáže mu jeho pravé bytí.

nNějak ses rozepsal, nechceš dát na blog tohle?

Já ti nevím, není to moc osobní? Dává to vůbec smysl?

Myslím, že ano. Aspoň to bude zase něco jiného. Navíc si tím ušetříš spoustu práce.

To je taky fakt. Tak proč ne…