Měním vizi častěji než ponožky

Dlouho jsem nepsal. Možná mě již máte za mrtvého bloggera. Nedošly nápady, došla chuť. O pár článků zpět jsem naznačil, že se chci psaním živit. Už nechci. A to je mimo jiné problém, o který se dnes s vámi podělím.

S něčím začnu, chvíli na tom dělám, a kdybych vydržel, nabude to úplně jiných rozměrů. Jenže já přestanu. Vždycky. Najde se totiž jiná činnost, která mě znovu pohltí. A zase nevydržím. Vždy mám v hlavě vícero nápadů a mezi nimi pendluju.

Píšu blog, dělám weby, mám další projekty, ať už spuštěné, v přípravě nebo v hlavě. Posun kupředu je ale omezený právě tím, že svůj čas mezi ně dělím. Zkrátka takový dlouhodobý multitasking…

Vím, že ideální je vybrat jeden cíl a zatím si jít. Jenže jaký? Teď mě nejvíc baví tohle, ale za měsíc to bude něco jiného. Několikrát jsem si zkusil vybrat, ale vždy jsem se od “vyvolené činnosti” vrátil a nahradil ji jinou.

Před pár dny mě napadlo, že příčinou mého problému by mohla být absence dlouhodobých cílů. Chybí mi konkrétní vize o tom, kde chci být za jeden, dva nebo deset let. Není tam ona představa, kdy zavřu oči a vidím se jako populární blogger, uznávaný webdesigner či bojovník za světový mír. A když už takovou vizi mám, je krátkodobá. Přečtu si o blogování, a chci být blogger. Přečtu si Bibli, a chci být papež (zatím netestováno). A tak je to se vším, co mě aspoň trochu zaujme. To znamená, že problém není v tom, že bych dlouhodobou vizi neměl. Problém je, že ji měním častěji než ponožky.

Otázka zní, co s tím?